Co se stane, když člověk neuspěje ve výzvě, kterou si sám vymyslel? Bude popotahován úřadem pro plnění vlastních slibů? Nebo si podvorá vlastní zdraví snížením sebevědomí na minimum? Mám úžasnou novou kuchyň, ve které by byl hřích nevařit. Přijde mi, že je to skvělá příležitost, jak se stát správnou hospodyňkou a naučit se vařit něco jinýho, než jenom zeleninové směsi s různými přílohami. :))
No a tak mě napadlo, ne? Svět je plný lidí, co milujou vaření a tak si hoděj výzvu, že jako budou vařit.. No co to je za výzvu, žjo? Když to mají rádi. Tak ti uznalí se vyzvou, že jako budou vařit něco novýho, třeba těžkýho, třeba Sandtnerku nebo Childovou. Takhle vznikl skvělý film Julie a Julia. Nebo taky moc prima blog Neplecha na plechu.
Já na druhou stranu odjakživa vařím jenom z donucení... Moji blízcí by Vám mohli vyprávět.... Jak jsem se na hotelovce naučila jenom těstoviny se sýrovou omáčkou. :D Jak nadšeně jsem pekla bramboráky pro celou rodinu nebo jak často se stalo, že jsem něco uvařila... Moc ne.. Rozhodla jsem se to risknout. Vyzvu sama sebe. Naučím se vařit. Na těžké, tradiční, drahé, zdlouhavé recepty z vysoka kašlu. Rozhodla jsem se, že se potřebuju naučit jednoduché, rychlé, levné lehké recepty. Miluju italskou kuchyni - právě protože je přesně taková, ale neomezím se jenom na Itálii, máme hromadu kuchařek z různých zdrojů, tak je pěkně projdu a vyberu tam to nejchutnější (podle mě) a nejjednodušší zároveň.
 |
| prvních pár vybalených exemplářů... :) |
Jak dlouho moje výzva potrvá, se ptáte? Jeden rok.
Co výzva konkrétně obnáší, se ptáte?
- Každý týden se naučím - a uvařím samozřejmě - jeden recept.
- Ten recept si zapíšu do své knihy lektvarů (co jsem dostala od Dominiky. Chci říct od Ježíška. :)
- Pokud se ho nenaučím napoprvé, tak ho během toho týdne uvařím víckrát.
- Každý týden nasdílím ten recept tady s Vámi na našem blogu.
Ještě je tu možnost, že se přidá i Borek - až dokončíme dům.
Borek odjakživa rád vaří. Dělá speciality jako Kanec na červeném víně nebo kiš (psáno Quiche) a peče záviny a koláče a miluje pomalý hrnec (nebo Crockpot, jak kdo chce). Jenže vlastně, co začala rekonstrukce domu, nemá na to čas. Uvidíme, jestli se nechá vyprovokovat a v nějaké míře se taky zapojí do téhle výzvy. Možností má spoustu... Vaří rád, tak by jednoduché recepty pro něj nebyly výzvou. Tzn. Výzva by byla, kdyby se zkusil naučit něco slavnostního, složitého.. A to chce čas, třeba měsíc na recept? Než najde ten správný, než sežene suroviny a než si na to všechno najde čas? Co myslíte.. a co myslíš Ty, Borku? :)
No a vzhledem k tomu, že bydlíme v novém už týden a kousek, nenechala jsem na sebe dlouho čekat a uvařila první nové jídlo. Pro mě nové.. :) Má i příběh.. Jako všechny recepty v Borkově rodině. :) Přivezla si ho Borkova maminka z lyžařské dovolené v Savojsku. Prý ho tam vaří úplně každý a hlavní ulice je plná variant této pochoutky zvané Tartifflette. Poprosila tenkrát svého kamaráda, aby jí recept přeložil - ten recept totiž visel na okně místní Fromagerie - sýrárny. Překlad zněl nějak takto:
- Brambory vařené ve slupce
- Anglická slanina
- Cibule
- Česnek
- Smetana
- Sůl a pepř
- Sýr Reblochon - Borkova maminka tvrdí, že nelze nahradit jiným sýrem, já po vyzkoušení tvrdím, že to jde
Brambory rozkrájet na plátky. Do rendlíku olej, anglickou slaninu, cibuli na kroužky, česnek. Osmahnout. Zalít smetanou min. 12%. Přídat brambory, pepř a sůl. Do vymazaného pekáč u dát směs a sýr Reblochon. Zapéci.
Velmi zobecněný recept. Tak jsem se doptávala a sýr se má nakrájet na kostičky a do pokrmu zamíchat. Brambory se mají před nakrájením oloupat. Zapékat tak na 200°C do zlatova. :) Reblochon se podle mě dá nahradit jedním sýrem, který se semtam objeví v Lidlu během francouzských dnů... Nevím, jak se jmenuje, zkusím to vypátrat. Jinak sýr nám Zuzka sehnala v Praze v nějaké sýrárně. Zkusím se zeptat v té turnovské, jestli by mi ho třeba nemohli objednat. To by pak bylo jednodušší. Jo.. a ještě jedna poznámka - na asi 4 porce brambor stačí tak polovina toho sýra.. :)
Bylo to skvělé jídlo. Moc nám chutnalo. Překvapilo mě, že frantíci můžou mít nějaký recept taky takhle jednoduchý. Bohužel jsem nefotila, příště se polepším a cvaknu to, abyste mi věřili - obzvlášť někteří nevěřící Tomášové - spíš Lukášové, že jsem to fakt uvařila. :D
To jsem teda zvědavá, co uvařím příště. :) Přeci jenom zapečená cuketa a dýňová polívka se člověku musí jednou přejíst. Teda Borek zatím nic neříkal, ale něco tuším. :)
Držte nám palce. :o)
B&W
