Stuff that we have finished and stuff that we are gonna do

A year ago was on this place where I sit a bedroom of Borek's parents. Above me there was an empty place with no walls, no ceiling, no floor. Now I sit in a livingroom at the table, that Borek made for us and I sew a tablecloth. :) Above me there is fullfledged flat occupied by Michelle till March. :)
It was a very hard year full of dust, mud, working people, plans, confusions, redos, finishes and redos again. :)
I wanted to write a harmonogram of that year but I don't remember exactly... At the begining of this year we took away 23 tons of mud, that was between floors as an isolation. Then we made courtyard.. From romantic muddy place we have a unromantic but practical concrete place. :)
On spring we made first flat upstairs. From drywalls and wood. There is new everything. :) The hardest thing for my was to choose all tiles, equipment for bathroom and to plan a kitchen there.There are some videos from our rekonstruction here...
In May we started to make our own flat downstairs.. All walls that could be were destroyed. We made new ones in other places. Once it was only 10 centimeters next to the old one. :) Our workes sometimes looked at us weirdly... Like: are you serious? You already know what kind of shoe cabinet you will have? You don't even have walls in your place... Than we had brand new walls and electricians came and started to make holes. And some of those holes were on wrong places.. so they had to make another right next to it. Than came hundreds of kilometres of cabels, and pipes, and that kind of stuff. Than we could finish finally. :) The joiner came and made for us a kitchen and some cabinets for our bathroom. Since that moment we live here, we've got us a home. :)
In the meanwhile we started to make last flat - upstairs again. Right above us. It was quick job. Just like the first flat upstairs. Drywalls are definitelly quicker way how to make a flat. :)
Since the end of October there are almost no workers here. What a feeling when you are at home... Alone. :) You do some DYIs. Just we don't see each other that much, because I work in our flat and Borek works in workshop. But our flat is getting very cozy and warm and peacefull place. :) And we are trying to catch everything till the end of a year, because we decided (Borek promised me under pressure) that we are gonna travel next year, sport, have fun and we won't do any building, no development around the house. :) We start during Chrismtas - cross-country skyiing and so on. :)
 We wish You to have new year just as you want it to be.
Have a marvelous time.
B&W

Činnosti, které opustíme a činnosti, do kterých se vrhneme

Před rokem v místě, kde teď sedím, byla postel Borkových rodičů a vlastně to celé byl jejich byt. Nade mnou byla prázdná půda bez podlahy, bez izolace. Teď sedím v našem obývacím pokoji, v pracovním koutě u stolu, který vyrobil Borek a na který jsem ušila ubrus. :) Nade mnou je plnohodnotný byt, ve kterém do března žije Michelle. :) Dokonce od včerejška má i digestoř. :) Děkujeme, pane truhláři.
Byl to velmi náročný rok plný bláta, suti, prachu, řemeslníků, plánků, nákresů, zmatků, předělávek, dodělávek, znova předělávek. :)
Chci napsat jak to šlo postupně, ale zjišťuju, že už v tom mam trošku maglajz. :) Na začátku roku jsme vyvezli asi dvacet tun hlíny, která byla původní izolací mezi přízemím a prvním patrem. Kluci ji vynosili balkonovými dveřmi ven a potom po skluzavce rovnou do auta. Potom jsme kopli do dvora. Z romanticky rozbahněného prostoru se během dvou měsíců stal neromantický ale velmi praktický a snad i větší dvůr se zámkovou dlažbou.
Z jara jsme se vrhli na první byt nahoře do ulice. Tady můžete vidět nějaká videa, která během vznikla. To znamenalo na celé půdě vyrobit rovnou odizolovanou podlahu. Jako Na samotě u lesa.. :) To máte příčky ze sádrokartonu, izolace a obklady v koupelně a na záchodě a v kuchyni, dlažba na chodbě, plovoucí podlaha všude okolo, vybrat a nainstalovat vanu a záchod a sprcháč a umyvadla, polepit zdi, perlinku, štuk, vymalovat, znova vymalovat, vomlátit půlku hotového a znova polepit, perlinku, štuk a vymalovat... :) To máte kuchyň, dveře, nesmíte zapomenout na rozvdoy slaboproudu, silnoproudu, vody, topení, internetu..
Postupně jsme přešli dolů do našeho bytu. Řikali jsme si, to bude hned hotový, jako nahoře. Jenomže takhle to na světě nechodí. :) V květnu jsme vybourali všechny zdi, které se daly. Třeba jen proto, abychom ji posunuli o deset centimetrů. :) Kluci se na nás občas dívali jako na blázny... Třeba když jsme měřili na centimetr, kde má být výlevka na chodbě. To proto, aby se nám mezi výlevku a vchodové dveře vešel botník, který už jsme měli. No smáli se... Udělali to po svém a nám se to tam i přes jejich snahu vešlo. :D Jen bez zrcadla. :))) Některé zdi jsme ve starém bytě postavili ze starých cihel a jiné z ytongu. To proto, že pod tím je sklep a báli jsme se zátěže. To šlo všechno jako z praku... A pak přišly ty potvory elektrikářský a do našich úžasných nových zdí začali dělat díry. Mé srdce krvácelo. A díry se dělaly snad nekonečně dlouho. Občas se udělala nějaká krapet jinde, než měla být, no tak se zase zaházela a udělala se kousek vedle znovu. :) Když už bylo všechno vybourané, začaly se tahat kilometry kabelů, trubek, drátů a bůhví čeho ještě. A to bylo snad nekonečně dlouho. Naši elektrikáři jsou neuvěřitelně šikovní (dělají nám i vodu, plyn, internet, slaboproud.. ), takže jsou velmi zaměstnaní. Neměli na nás tudíž tolik času, kolik jsme si představovali. Podařilo se, všechno se zaklopilo, snížily se stropy. Všechno se obložilo, zaklopilo, naštukovalo, vymalovalo a potom přišel truhlář a vyrobil nám kuchyň a nábytek do koupelny. Od té chvíle už jsme tu doma. :)
V mezičase se ještě vyrobil dost podobný byt zpátky o patro výš nad námi. Ten už šel zase hrozně rychle. A vlastně se jako první osídlil.
Od konce října sem řemeslník přijde jen tak někdy. To je Vám pocit.. Když jste doma... Sami. :) Kutíte si, zabydlujete se. Sice se s Borkem téměř nepotkáme, neboť já zabydluju byt a on dílnu, ale vzniká nám tady z toho krásné útulné hnízdo. Navíc toho chceme co nejvíc stihnout do konce roku, protože jsme dohodnutí (rozumějte: Borek pod nátlakem slíbil), že příští rok nebudeme nic budovat, pouze nejnutnější práce v domě i na zahradě. Budeme trávit čas spolu, budeme cestovat, sportovat, dáme se trochu do kupy a budeme se mít rádi. :) To jsou naše hlavní cíle na příští rok. Vlastně začínáme už o Vánocích. Výlety, běžky, žádná práce. Jupí. :)
Přejeme Vám, abyste příští rok strávili taky tak, jak si přejete.

Mějte se krásně a držte nám palce. :)
B&W

130letá výlevka jako nová

Byl jednou jeden starý dům a v tom domě byla chodba a uprostřed té chodby byla výlevka. Jednoho dne přišel chrabrý rytíř Borek a rozhodl se, že výlevka se přesune o metr doleva. :) (pohádky vždycky trošku překroutí skutečnost, že? :))
Jak jsme tak vymysleli náš naprosto dokonalý byt, zjistili jsme, že musíme obnovit dveře, které byly kdysi zazděny a zazdít dveře, které doteď fungovaly. Jenomže chceme větší dveře a tím pádem se výlevka musí kousek posunout.



Je krásná. Je odlívaná. Je smaltovaná. Časem kapku sešla. Rozhodl se tedy chrabrý a udatný rytiř Borek, že výlevku kapku opraví.

3. 6.
Inu, pustili jsme se do toho. Kluci nám ji vymontovali a vybourali, když přišlo na řadu bourání nových a zazdívání starých dveří. Bohužel jsme při všem tom budování nestihli vyfotit výlevku tak, jak byla doteď umístěná. Původní stav ale můžete vidět aspoň venku z trávy. Jak vidíte, smalt ji pomalu opouští a dole je plná omítky či čeho, jak byla zazděná.
Dali jsme se tedy do čištění. Brousili jsme, kutali jsme, chemii jsme použili i starý dobrý kartáček na zuby jsme použili. Tedy někdo z nás... :) Výlevka trpěla jako zvíře, ale my jí to snad brzy nějak nahradíme...

Na obrázcích můžete vidět, že se zapojila celá rodina. Ta chlupatá část nás podporovala ze stínu. :)







10. 6.
Přišel čas na nápravu škod. Borek sehnal speciální barvy. Alkyton a Ceys. A pustili jsme se do malování. Rozhodli jsme se natřít i vnitřek odtoku, abysme zakonzervovali co největší část povrchu.

spodní část (na obrázku nahoře) už je natřená.

Původní plán byl pouze natřít poškozená místa, ale barva není stejná jako ta původní a vypadalo to hrozně. Takže výlevku natřeme celou znovu. Tady na porovnání stará a nová barva.

13. 6.
Zelená barva ještě schne a Borek teď shání bílou barvu. Máme tu takovou speciální na opravu smaltu a keramiky, ale ta rozhodně nefunguje na plochy. Spíš tak někde něco odštípnutého. Tou jsme tedy opravili lokální  neplechy.

Po natření zelených částí a před opravou těch bílých

20. 6.
Výlevka je natřená i bílou barvou a schne.. Hmmm.. Natřeme ještě jednou a bude připravená na pověšení. Mysleli jsme, že ji pověsíme hned, jak bude hotová, ale rozhodli jsme se, že bude bezpečnější věšet ji, až když bude na chodbě hotovo, aby se ještě do konce rekonstrukce nemusela opravovat znovu. :)

Srpen
Mezitím jinde pracovití pomocníci připravují niku pro naši výlevku.. Připravují ji z dlaždiček od Raka jménem Majolika.

23. 11.
A tak se stalo, že po dlouhém čekání na ležato výlevka konečně došla klidu a visí.  Chrabrý rytíř Borek a jeho udatní pomocníci výlevku pověsili, navedli do ni vodu a odvedli vodu i z ní. A díky usilovné práci všech zúčastněných může zase celá rodina pít i na chodbě. :))

Sakra takhle dlouho jsem ještě nikdy nic nepsala. :D No nic.. mějte se krásně a držte nám palce. :)
B&W

Výzva - Brambory se špenátem a parmezánem

Už je to tady. Neplním výzvu. Sice teda vařím pořád, ale nestíhám to psát. :) Stavba je u konce, chlapci našli novou práci i nový domov a tím pádem mám volný apartmán, který se teď snažím připravit tak, aby se dal už konečně pronajímat. :)
Nicméně jeden recept jsem se během té doby naučila a navíc jsem to i fotila.. :)
Původně je to recept z Tasty... Znáte? Na fejsbuku je každý druhý recept od nich. Byl na těstoviny se špenátem a parmezánem, ale my tentokrát měli chuť na brambory, tak jsme to zkusili a bylo to moc dobrý.
Jak na to:
Brambory
4 stroužky česneku
špenát (mangold)
slanina
cibule
hladkolistá petrželka (vážně, nevymyslela jsem si to, je všude)
Parmezán
tučnější smetana

Brambory uvař ve slupce, oloupej a nakrájej na kolečka, nebo menší kousky. Slaninu nakrájej na drobno a trochu ji i s cibulí na půlkolečka usmaž. Přidej sůl, pepř, špenát a česnek. Přidej smetanu a trochu ji povař. Když omajda zhoustne, přidej brambory a zamíchej je do toho. V mezičase, jestli nějaký najdeš, si nastrouhej parmezán na drobno a zamíchej ho do jídla taky. Když se pěkně rozteče, jídlo je hotové. 

Napadla mě spousta variant tohohle jídla a jsem si jistá, že napadnou každého, kdo to zkusí. Je to prostě úžasný pokrm, který já můžu jíst třeba obden. :)
Jak říkám, původní jídlo bylo s vrtulkami místo brambor. Dá se přidat další sýr, nebo jiná zelenina. Možná by to šlo třeba i s fazolkami. Variant je mnoho. Naštěstí to nemá žádné vznešené jméno a tím pádem nás nikdo nemůže nařknout, že ničíme úžasný recept. :D Když o tom tak přemýšlím, možná v tom receptu bylo ještě kuřecí maso.. osmahnuté na te slanině a cibulce na začátku.. Hmmm.. Zvláštní, že jsem na něj zapomněla. :) Asi tam nebylo potřeba. :D

Přeju Vám dobrou chuť k pondělní večeři nebo kdykoli jindy.

Mějte se krásně a držte nám palce :)
B&W

Výzva - Wrapy s mletým masem a špenátem

Týden se s týdnem sešel a máme tu třetí recept. Byla jsem od pondělí lehce nepoužitelná, tak jsem pročítala kuchařky a vybrala tam. :)
Vařila jsem z Lídlácké kuchařky - Ihnačák vs. Paulus. Schválně to říkám takhle, protože recept je od pana Ihnačáka. :) Docela mě mile překvapilo, kolik tam je slušných receptů. :) Třeba se ke klukům šikovnejm ještě vrátím.

Recept na Wrapy s mletým masem a špenátem zní takto: 

• 2 bílky
• 500 g hovězího mletého masa
• mořská sůl
• čerstvě mletý pepř
• 100 g strouhanky
• olivový olej
• 5 stroužků česneku
• 2 lžíce másla
• 250 g čerstvého špenátu
• čerstvá petrželka
• čerstvá bazalka
• 400 g zakysané smetany
• 1 citrón
• 4 tortillové placky
• 1 červená cibule

Mleté maso: Ze 2 bílků vyšleháme sníh a opatrně smícháme s mletým masem. Osolíme, opepříme a zlehka promícháme. Ze směsi vytvoříme válečky (12 kousků), které obalíme ve strouhance. Opékáme ze všech stran na rozehřáté pánvi s olivovým olejem (asi 10 min).

Špenát: Česnek nasekáme nadrobno. V hlubším kastrolu rozpustíme asi lžíci másla a česnek na něm krátce osmahneme. Přidáme čerstvý špenát, osolíme a opepříme. Dusíme pouze krátce, dokud špenát nezměkne (asi 30 sekund).

Dresink: trochu petrželky a několik lístků bazalky nasekáme nadrobno. Přendáme do mísy a smícháme s kysanou smetanou. Ochutíme trochou nastrouhané citronové kůry, solí a černým pepřem. Důkladně promícháme. 

Wrapy: Tortillové placky ohřejeme na suché pánvi. Červenou cibuli nakrájíme na tenká kolečka. Na každou placku dáme trochu dušeného špenátu, 3 kousky opečeného masa, přidáme dresink a posypeme trochou nakrájené červené cibule. Placky pevně srolujeme. 

Servírujeme překrojené na polovinu.

 

Jako správná hospodyňka jsem vybrala recept, na který jsem doma měla většinu přísad. Více méně. :) Roste nám tu mangold.. asi tak deset tisíc kilogramů :D To je výzva pro Turnováky, chcete-li si někdo spařit a zamrazit na zimu, napište a stavte se. :) Chtěla jsem tím říct, že místo špenátu jsem použila mangold.. Mlsný jazýček (napadá mě třeba Sáša z Má to šťávu) by to třeba poznal, já určitě ne. :) No a pak je tu ta věc s červenou cibulí. :) Když byste doma měli deset kilogramů bílé naprosto běžné cibule, kupovali byste jednu červenou? Já teda ne. :)
Postup jsem náhodou dodržela celkem do detailů. Mám výhradu k množství. Abych zpracovala 400 gramů dresinku, musela bych těch tortil udělat přinejmenším osm, doporučuji snížit dávku tak na polovinu.
Když nesnížíte, můžete zbytek použít jen tak k čerstvé zelenině. :) To mě naučili v Praze, viď Domi... :)

Nasčítanou příští týden, snad už dojde na ty brambory. Mělo by, máme jich plný sklep. :)

Mějte se krásně a držte nám palce. :)
B&W

Mimochodem - penzion otevřen, už pronajímáme. Kdo máte chuť přijet do Českého ráje třeba na podzimní prázdniny, neváhejte. V říjnu zaváděcí ceny. :) tel: 602 747 563

Výzva - Aglio olio e peperoncino

Nadešel čas na druhý recept. Jak už jsem řekla, jsem dost lenoch a navíc se k vaření dostávám dost pozdě večer.. Jako třeba včera večer.. Jedli jsme asi v deset hodin. Vostudy. Italské recepty jsou tudíž pro nás naprosto dokonalé.
Recept jsem nenašla v našich kuchařkách, jak jsem chtěla původně, ale vzpomněla jsem si na něj, protože mi ho kdysi vařil Borek.. Zabrouzdala jsem tedy k tomu nejpovolanějšímu - Emanuelu Ridi. Ten má na svých stránkách tento skvělý recept:

• 400g sušené špagety
• 1dcl olej extra virgin
• 2ks čerstvé feferonky
• 16 stroužků česneku
• hrst nasekané petrželové natě

Těstoviny uvaříme v dobře osolené vodě. Na studenou pánev nalijeme olej, přihodíme nadrobno nakrájený česnek, nasekanou feferonku a petrželovou nať. Zalijeme trochou vody z hrnce, kde se vaří špagety. Špagety promícháme na pánvi se směsí a můžeme podávat.

No řeknu Vám, dala jsem tam čtyři ty feferonky.. A neměla jsem to dělat. :D Borek si teda pochvaloval, jaká to je ostrá dobrota.. No.. Já to zapíjela mlíkem, co Vám budu povídat. :) Záleží na druhu papričky, ale pozor na to.
Co se mi líbilo na tomhle receptu a líbí se mi to pořád, je, že feferonky máme od paní Hejzralové ze zeleniny od nádraží, česnek máme od našeho oblíbeného řezníka pana Dlouhého, který ho kupuje od místní zelinářky a hladkolistou petrželku máme z naší zahrádky. To mě taky překvapilo, v kolika receptech ta petrželka je. :) Jsem ráda, máme jí fakt kotel. :D Jinak jsem se trochu bála přidat tam vodu ze špaget, že jako bude hodně prskat... ale kupodivu - dala jsem asi naběračku a kousek - to neprskalo. Ne tolik, jak jsem si představovala.  :) Jupí. :)

Ještě poznámka k těstovinám. Teď nemluvím o tvaru, i když vrtule jsou taky prima, ale spíš o druhu. Naučila jsem se kupovat buď celozrnné, nebo žitné ale taky kukuřičné a všechny jsou skvělé. Vypadají děsivě tmavě - obzvlášť žitné - ale po uvaření to snad ani není poznat a v chuti skoro taky a člověk do sebe nerve pořád jenom tu pšeničnou bílou mouku.. :)
Příště bych si dala zase nějaký dobrý brambory. :)

Držte nám palce. :)
B&W

Výzva - čelendž - hrůza :D

Co se stane, když člověk neuspěje ve výzvě, kterou si sám vymyslel? Bude popotahován úřadem pro plnění vlastních slibů? Nebo si podvorá vlastní zdraví snížením sebevědomí na minimum? Mám úžasnou novou kuchyň, ve které by byl hřích nevařit. Přijde mi, že je to skvělá příležitost, jak se stát správnou hospodyňkou a naučit se vařit něco jinýho, než jenom zeleninové směsi s různými přílohami. :))
No a tak mě napadlo, ne? Svět je plný lidí, co milujou vaření a tak si hoděj výzvu, že jako budou vařit.. No co to je za výzvu, žjo? Když to mají rádi. Tak ti uznalí se vyzvou, že jako budou vařit něco novýho, třeba těžkýho, třeba Sandtnerku nebo Childovou. Takhle vznikl skvělý film Julie a Julia. Nebo taky moc prima blog Neplecha na plechu. 
Já na druhou stranu odjakživa vařím jenom z donucení... Moji blízcí by Vám mohli vyprávět.... Jak jsem se na hotelovce naučila jenom těstoviny se sýrovou omáčkou. :D Jak nadšeně jsem pekla bramboráky pro celou rodinu nebo jak často se stalo, že jsem něco uvařila... Moc ne.. Rozhodla jsem se to risknout. Vyzvu sama sebe. Naučím se vařit. Na těžké, tradiční, drahé, zdlouhavé recepty           z vysoka kašlu. Rozhodla jsem se, že se potřebuju naučit jednoduché, rychlé, levné lehké recepty. Miluju italskou kuchyni - právě protože je přesně taková, ale neomezím se jenom na Itálii, máme hromadu kuchařek z různých zdrojů, tak je pěkně projdu a vyberu tam to nejchutnější (podle mě)       a nejjednodušší zároveň.

prvních pár vybalených exemplářů... :)

Jak často se naučím nový recept, se ptáte? Každý týden jeden. Začnu zlehka. Když to půjde, přitvrdím.
Jak dlouho moje výzva potrvá, se ptáte? Jeden rok.
Co výzva konkrétně obnáší, se ptáte?

• Každý týden se naučím -     a uvařím samozřejmě - jeden recept.
• Ten recept si zapíšu do své knihy lektvarů (co jsem dostala od Dominiky. Chci říct od Ježíška. :)
• Pokud se ho nenaučím napoprvé, tak ho během toho týdne uvařím víckrát.
• Každý týden nasdílím ten recept tady s Vámi na našem blogu.

Ještě je tu možnost, že se přidá i Borek - až dokončíme dům.
Borek odjakživa rád vaří. Dělá speciality jako Kanec na červeném víně nebo kiš (psáno Quiche) a peče záviny a koláče a miluje pomalý hrnec (nebo Crockpot, jak kdo chce). Jenže vlastně, co začala rekonstrukce domu, nemá na to čas. Uvidíme, jestli se nechá vyprovokovat a v nějaké míře se taky zapojí do téhle výzvy. Možností má spoustu... Vaří rád, tak by jednoduché recepty pro něj nebyly výzvou. Tzn. Výzva by byla, kdyby se zkusil naučit něco slavnostního, složitého.. A to chce čas, třeba měsíc na recept? Než najde ten správný, než sežene suroviny a než si na to všechno najde čas? Co myslíte.. a co myslíš Ty, Borku? :)

No a vzhledem k tomu, že bydlíme v novém už týden a kousek, nenechala jsem na sebe dlouho čekat a uvařila první nové jídlo. Pro mě nové.. :) Má i příběh.. Jako všechny recepty v Borkově rodině. :) Přivezla si ho Borkova maminka z lyžařské dovolené v Savojsku. Prý ho tam vaří úplně každý a hlavní ulice je plná variant této pochoutky zvané Tartifflette. Poprosila tenkrát svého kamaráda, aby jí recept přeložil - ten recept totiž visel na okně místní Fromagerie - sýrárny. Překlad zněl nějak takto:

• Brambory vařené ve slupce

• Anglická slanina

• Cibule

• Česnek

• Smetana

• Sůl a pepř

• Sýr Reblochon - Borkova maminka tvrdí, že nelze nahradit jiným sýrem, já po vyzkoušení tvrdím, že to jde

Brambory rozkrájet na plátky. Do rendlíku olej, anglickou slaninu, cibuli na kroužky, česnek. Osmahnout. Zalít smetanou min. 12%. Přídat brambory, pepř a sůl. Do vymazaného pekáč u dát směs a sýr Reblochon. Zapéci.

Velmi zobecněný recept. Tak jsem se doptávala a sýr se má nakrájet na kostičky a do pokrmu zamíchat. Brambory se mají před nakrájením oloupat. Zapékat tak na 200°C do zlatova. :) Reblochon se podle mě dá nahradit jedním sýrem, který se semtam objeví v Lidlu během francouzských dnů... Nevím, jak se jmenuje, zkusím to vypátrat. Jinak sýr nám Zuzka sehnala v Praze v nějaké sýrárně. Zkusím se zeptat v té turnovské, jestli by mi ho třeba nemohli objednat. To by pak bylo jednodušší. Jo.. a ještě jedna poznámka - na asi 4 porce brambor stačí tak polovina toho sýra.. :)

Bylo to skvělé jídlo. Moc nám chutnalo. Překvapilo mě, že frantíci můžou mít nějaký recept taky takhle jednoduchý. Bohužel jsem nefotila, příště se polepším a cvaknu to, abyste mi věřili - obzvlášť někteří nevěřící Tomášové - spíš Lukášové, že jsem to fakt uvařila. :D

To jsem teda zvědavá, co uvařím příště. :) Přeci jenom zapečená cuketa a dýňová polívka se člověku musí jednou přejíst. Teda Borek zatím nic neříkal, ale něco tuším. :)

Držte nám palce. :o)
B&W

Cíl je na blízku, stejně tak deprese

Je to tak, už i já začínám být lehce depresivní. :) Původní plán stěhování byl na konec června.. hahaha :) Od té chvíle se to tak nějak posouvá o týden až dva... Tento týden už to vypadalo nadějně, že bychom se třeba příští týden už opravdu mohli nastěhovat - čekáme už jen na topení a osvětlení kuchyně - zbytek se už může dodělávat zatímco tam budem hrabat v těch našich krámech. Jenomže naši topenáří/elektrikáři/vodaři/internetáři byli odvoláni zpět na firmu, aby stavěli lešení... No skvělý. :) Dva a půl dne skluz a bůhví, jestli nastoupí v pondělí, jestli nemají někde zakázku, která hoří víc než my..
Je to ale už vlastně takovej poslední oříšek v tom našem bydlení. My si pro jistotu každý den děláme radost drobnostmi.. Třeba včera. Borek šudlal něco v nové koupelně, potom mě (celou ponořenou do skvělé neutuchající deprese) vzal za ruku a dovedl mě tam. Svítila tam dvě krásná světýlka nad zrcadly. Byla to taková krása, že jsem si ani nevšimla, že tam ještě nejsou umyvadla :)) Náš truhlář, opravdu moc šikovný chlapík, můžete si o něm přečíst v našem prvním příspěvku někdy z dubna, nám kromě kuchyně dělá i koupelnu - komodu pod umyvadla atd. Tak ten si totiž vykloubil kyčel a tak se taky pár týdnů neukázal.. No voda nám teče ve vaně a ve dřezu v kuchyni, takže nás to zase tak netrápí..
Beztak nám teče jenom studená, protože, představte si, do našeho kotle zapomněli soudruzi v západním Německu namontovat jednu trubku. :D Dodací doba tři dny - říkali před dvěma týdny. :)
To jsou ty strasti... Teď k radostem...
Všechny místnosti u nás v bytě jsou vymalované, mají podlahu, máme nově natřená stará okna a všechna okna umytá, kde je potřeba obklady, tam jsou hotové obklady a mám už i místečko na rozjímání...

 Tento víkend chceme dodělat ložnici. To znamená vyrobit postel a skříně a čelo k posteli.. No uvidíme, jestli se 24hodinový den nedá trošku natáhnout. :)
V kuchyni jsem už uvařila jeden oběd, byla to Borkova oblíbená dýňová polívka. :) A když jsme u kuchyně... Možná by bylo zajímavé podívat se, jak ta místnost vypadala před půl rokem...

 Byl to vlastně dřív obývací pokoj... A dnes(přesněji řečeno včera) vypadá:

No.. to mi trošku zvedá náladu. :) Dovedli jsme sem plyn, udělali novou podlahu, vybourali kousek zdi a přehodili kamna, voda, elektřina a odpady to je snad jasný. Náš truhlář těm proskleným dvířkám nahoře říká vlak a dost se to chytlo. :) Ještě právě budou osvětlená... Do té doby, tam nemůžu nic moc stěhovat, aby pak ty moje krámy nepřekážely klukům, až budou tahat světýlka. Ale vařit se tam dá...
Často kladená otázka... je to do oblouku, nebo to dělá ta fotka? Dělá to fotka, všechno je tu rovné, jako podle pravítka. :) Až na ten oválný stůl. :D
Plán je dodělat úplně všechno do konce září.. Tak nám prosimvás držte palce, neboť už je to vyčerpávající. Jsme unavení, protivní, tlustí a nemáme morál s čímkoli něco dělat. :) Zmákli jsme 3 denní dovolenou teda. Byla moc prima. Nemuseli jsme vařit a uklízet a byli jsme na čerstvém vzduchu s prima partou..

To nám dodalo určitě spoustu sil, akorát o tom ještě nevíme. :) Celkem nově jsme taky na Instagramu.. Teda hlavně Weronika. Tam jsem celkem aktivní, není to totiž nijak náročný... Člověk cvakne fotku, šoupne ji tam a je to. :) Kdyby Vás to zajímalo, odkaz zní nějak takhle: https://www.instagram.com/andelovi/

Druhá penzionová část - ta do zahrady - je ve vysoké rozpracovanosti. Jsou tam natažené elektřina, voda, topení i plyn a právě se sádrokartonem zaklápí a bude se lepit a perlinkovat a lepit a štukovat a malovat. :) Potom podlahy, obklady a může se dělat kuchyň.. To truhláře jistě potěší. :)

Jak jsem říkala, držte nám prosím palce, ať nás z toho neklepne. :)
Mějte se krásně
B&W

Olympiáda je plná hrdinů?

Hádám,
že tohle téma je tak trochu mimo náš proud, přesto cítím neodkladnou touhu podělit se s kýmkoli o svůj pocit ohledně olympijských her v Riu i obecně. 
Původní myšlenka olympijských her se mi zdála skvělá. Chlapi se přestali ničit ve válkách a potřebovali někde vybít adrenalin. Proč je tedy nenasměrovat ku sportu. Nikomu kromě sebe tím neublíží a ještě pobaví publikum. Výhra pro všechny. Dnešní myšlenka? Je nějaká? Nebo jde už jen o peníze? Mně to tak trošku přijde.
Brazílie prochází politickou i ekonomickou krizí. Přesto se tam cpou neuvěřitelné prachy do sportovišť a ubytování pro sportovce a jejich týmy a jejich fanoušky a bůhví pro koho ještě. Co z toho Brazílie má? Od doby, kdy se začala připravovat na LOH čekají, kdy se zlepší situace a začne klesat kriminalita.. Hmmm... Jaké překvapení, kriminalita stoupá ještě závratnější rychlostí.
Co se stane, až LOH skončí? Kdo bude sportovat v luxusních areálech? Kdo bude bydlet v luxusních ubytovnách? Co výstavba areálů udělala se životním prostředím? Jsou klimatizované? Dostane se někdo z obyvatel Ria na Olympiádu? A co na to říkají sportovci? Včera mi ve vinárně říkali, že si některý z našich reprezentantů stěžoval, že je to tam strašné, že na letišti vůbec nebylo poznat, že začínají LOH. Že tam snad ani nebyly kruhy... No příšerné... Jedou tam sportovat nebo se jedou fotit a natáčet u olympijských kruhů? Když jim jde tak moc o sport a dělají to ze srdíčka a pro lidi... Proč si nevyzkouší, jak bydlí běžní Brazilci a peníze, které by ušetřili, nevěnují na něco dobrého pro lidi Brazílie? Co z Brazílie poznají, když budou bydlet v supernových ubytovnách? A co mě děsí ze všeho nejvíc? Jak můžou vítězové mít radost z peněz, které dostanou, když za branou sportovních areálů budou i během her umírat děti na hlad, AIDS, předávkování, ziku a Bůh ví co ještě?

Když už jsem u sportovců... V poslední době mi přijde, že se pro spoustu mých známých stávají polobohy... ooo ona dokázala tohle, jéé on je dokonalej, on dal zase gól, nad něj není. Musím se s ní vyfotit, je obdivuhodné, co dokázala. Páááni, děkujeme za medaili, protože ta medaile je pro nás děsně důležitá... Znám osobně 10 lidí, kteří pracují 12 - 15 hodin denně, nestíhají se najíst a nestíhají žít svůj život. Ale nikdo o nich neví. Proč? Protože nejsou sportovci ani herci ani zpěváci. Co dělá sportovec víc, než člověk který pracuje v jiném oboru? Podle mě nic moc. Sportuje  - protože to je jeho práce. A je za ni veeeelmi dobře placen. (mluvím o těch, kteří se dostanou na olympiádu) Tak proč je tolik lidí tolik obdivuje?
Jo, v době kdy závodili mistři Hanč a Vrbata, bylo co obdivovat. Pánové měli svoje zaměstnání a na závody se dostavovali z Jilemnice až do vršků Krkonoš po svých na běžkách. Takže ještě před závodem ujeli takových 50 km. Ti dělali něco navíc a kdybych je mohla dneska potkat, uklekla bych před nimi. Ale dnešní sportovci? Myslím, že obdivovat je třeba ty, kteří se nedostanou na první stránky novin a do bedny (myslím televizi). I dneska existují lidi, kteří makají jako blázni a po práci jdou trénovat a zvládají se umísťovat v žebříčcích mezi profesionály... Ale kde se o nich dočteme?
Zpátky k LOH... Ať se obrátím kamkoli - fejsbůk, AppStore, televize, info servery.. všude na mě útočí REKLAMA na LOH v Riu... Pokud je to sportovní akce, proč tolik reklamy? Pokud jde o sportovní výkony, kdo potřebuje publicitu? Pokud jde o sport, kdo potřebuje peníze? Proč mi fejsbůk denně nabízí nové info z Ria? Odkdy je fejsbůk zpravodajský server? Kdo mu za to platí? A kde se berou ty peníze? Proč jsou peníze na propagaci sportovních soutěží, ale nejsou na řešení totální ekonomické krize v pořádající zemi, na léčení tisíců nemocných a pomoci tisícům přepadených, znásilněných a pozůstalých? Proč nejsou peníze pro lidi, kteří chtějí vyřešit příčinu problémů a ne jen hasit jejich příznaky?
Neustále předstíráme, že nám leží na srdci dobro světa. Že musíme rázně zakročit a vytlouct lidem myšlenku násilí z hlavy. O oxymoronu v téhle poslední větě třeba zase jindy... Všichni víme, že Brazílie je na tom fakt hodně špatně, třebaže nevíme detaily ani hloubku problému, ale když je tam ta olimpiáda, tak přivřeme oči? Budeme dělat, že to nevíme, že nevíme, že za humny nablískaných sportovců, kteří přemítají jestli si oblečou titan nebo neoprén, právě vraždí desítky lidí, že jiní tam jsou nuceni prodávat drogy nebo svá těla a další umírají na nemoci, které si tak nějak nezaslouží...
Přeju Vám pěkný sportovní zážitek. Já si ho nechám ujít.
W.

Všechno se to hroutí

Jak už jsem psala dřív, v domě, ve kterém teď bydlím, jsem se narodila. Dům postavili rodiče, když moji bráchové byli ještě písklata. Mamka vyrostla v maličkém bytě se dvěma sourozenci - kteří si tam později přivedli i své manželky, takže si odžila pubertu ve velmi stísněných a přelidněných prostorách... Proto postavila obrovský dům pro dvě generace s veeelmi mrňavou zahradou. :) Dole jsme bydleli my - já, rodiče a moji dva bráchové. Nahoru se, když mi byly tři, nastěhovala babička s dědou.
Teď je to tak, že dole žiju já (s Borkem) a nahoře žije mamka.
Konečně se dostávám k věci. :) Byt ve kterém žiju, je zařízený z doby, kdy jsem vyrůstala. Asi na tom není nic divného. Většina věcí funguje celkem dobře. :) Dělala jsem tu pár renovací, jako třeba hliněnou omítku v ložnici a vymalovala jsem obývací pokoj. O podrobnostech třeba zase jindy. :)

Od chvíle, kdy jsem začala balit, se tu dějí věci. Balit jsem začala ke konci května a tou dobou se rozbila pračka. Když se do ní podíváte, buben je podivně nakřivo. Jakto? :) Později na začátku června začala vytékat myčka. Tak jsme ji vyčistili (Borek ji vyčistil), zapnuli jsme ji, zasmrděly spálené dráty a byl konec. Myčka zesnula.
Někdy mezitím si tak pěkně vařím (to se neděje často) a chci si na to posvítit a hle, světlo na digestoři nejde zapnout. Borek ho spravil. Vařím si znova a znova to nejde. Vypadá to na chybu ve vypínači.
Dlažba v kuchyni vypověděla službu taky. Jednoduše se na jednom, přiznávám, že na velmi exponovaném, místě odlepila. Spárovačka byla všude kolem.
Včera jsem si ohřívala večeři. V mikrovlnce. :) Hádejte jak to dopadlo... Znova jsem zacítila pach spáleného elektrického vedení, rychle jsem vypla elektřinu vedoucí do mikrovlnky. Dneska ráno jsem ji zapla, vypadalo to, že je všechno v pořádku, ale když jsem jídlo po pár minutách vyndala, bylo tak studené, jako když jsem ho tam dávala. Hmm
To není všechno. Mám podezření, že naše sklokeramická deska si teď rozmýšlí, jestli půjde taky, nebo jestli ještě zůstane pro další obyvatele. Když jsem před dvěma dny vařila rýži, zapomněla jsem na ni a spálila ji, když jsem sundavala hrnec z už vypnuté plotny, plotna pořád zářila velmi červeně a neohraničeně, vypadalo to, jakoby byla přehřátá. Ale rýže tam byla jen 30 minut a na stupeň 4. Jakto?

Přijde mi, že tu v bytě všechno fungovalo z dobré vůle. Když se tu rozneslo, že se stěhuju pryč a byt zůstane na čas prázdný, všichni domácí pomocníci dali výpověď. Jistě se najde spousta logických argumentů, proč se všechny ty kolapsy staly v průběhu jednoho měsíce. Jako například ten, že ty spotřebiče jsou 15 a více let staré. Pro mě je to ale jasný příklad toho, že naše stroje nejsou bez života. :)
Moc se netěším, co nás tady ještě čeká opravit, než se posuneme dál. Doufám, že v novém bytě budou stroje stejně oddané a vydrží, dokud se odtamtud nebudeme stěhovat pryč. :)))
Mějte se hezky a držte nám prosím palce. :)
B&W

Bude koupelna levandulová? :)

Připadá mi, že stojíme na místě a nic se neděje. Blog podle toho taky vypadá. Ve skutečnosti se za posledních 5 týdnů podařilo kompletně vybourat byt, postavit tam nové příčky, opravit podlahy. Natahat elektřinu, vodu a plyn, vyrobit podhledy, dva pokoje už jsou (až na topení a zásuvky) hotové úplně i s podlahou.
Například tady z těchhle dvou maličkých pokojů už máme jeden veliký:

Byla to původně pracovna a kuchyň... Opět to jsou teda fotky z doby, kdy už tady všude probíhala stavba, tak prosím omluvte nepořádek.

Nevím, jak Vám. Ale mně to přijde neuvěřitelné. Ještě skoro před měsícem jsem v té staré kuchyni předstírala vaření. :)
V koupelně už kluci obkládají. Dlažbu jsme vybírali přes katalog a internet, takže pro nás byla trošku překvapení, když dorazila... A musím říct, že naprosto skvělé překvapení. :D Borkova maminka se sice tvářila, že je potřeba ji reklamovat vzhledem k odlámaným rohům apod. Ale po vysvětlení, že se jedná o "ostařenou" dlažbu a že o ty "divné" okraje stojíme, už neříkala nic. Neříkala nic velmi zajímavým tónem. :) Podívejte se taky, na ten náš zázrak.

Nemůžeme se dočkat, až kluci obloží i stěny. Máme vybranou Majoliku. A nábytek bude v dubu... To by mohlo vypadat nějak takhle.

Měla jsem trošku jinou představu toho dřeva. Spíš tak jako teplejší - bukovější. :) Ale zdá se, že buk nemá tak pěknou kresbu, suky, léta atd. Aspoň firmy, které tu vyrábí lamino, si to myslí. :))


Změn máme samozřejmě víc, ale zatím si rozmýšlíme, co všechno pustíme do světa a co si necháme pro sebe... :) Jde přeci jen o naše hnízdo a ne o apartmán penzionu. Upřímně, já se tak těším, že bych Vám to nejraděj ukázala všechno hned. :) Nejlíp, kdyby to už všechno hned bylo hotové. :))

Možná Vás zajímá, jak to vypadá s bytem, který jsme "vyráběli" předtím. Chybí mu už jen detaily. Například dřezová baterie v kuchyni. :D Koupelna už je hotová skoro úplně. :) Vypadá takhle:

 Co na to říkáte? Přemýšleli jsme o různých variantách.. Mně se moc líbila třeba i tahle,

 přišlo mi, že hostům by se třeba líbilo, kdyby se mohli jeden týden v roce koupat v takhle laděné koupelně. Ale myslím si, že mě by to za chvíli omrzelo a co potom? Předělávat celou koupelnu? To by Borka asi odvezli do Bohnic. :)) Proto jsme se rozhodli pro šedou a bílou... A já můžu třeba každý týden mít koupelny v jiných barvách... Teď ujíždíme na červené, tak jsou do červena. :)
Kuchyň Vám vyfotím, až tam bude ta baterie.. Teď vypadá divně. :)

Je něco co by Vás zajímalo, ohledně našeho domu, nás, penzionu? Spoustu věcí odkládám, protože mám pocit, že nemůžou nikoho zajímat, jestli je něco, co toužíte vědět, napište nám. Rádi odpovíme.
Taky jsme založili blog v angličtině, budeme rádi, když tam pošlete své anglicky mluvící známé a kamarády. :) https://housefullofangels.wordpress.com/
Z rekonstrukce (jeslti se tomu vůbec tak dá říkat, když z původního nezbylo lautr nic) našeho hnízda chystáme video, už brzy bude první část hotová. :)
Mějte se hezky a držte nám palce. :)
B&W

Snesitelná lehkost prokrastinace

Ano, je to tak. Odkládáme. :) Zatím to vypadá, že tak o dva týdny... No nikdo z toho nedělá vědu (myslím Borka) a já teprve ne. Neboť jsem lehce pozadu se svým seznamem.. Kde ho vlastně mám? Hm... Zajímavé, podívala jsem se do něj po celkem dlouhé době a takhle to dopadlo: :)
Nejprve datumy.. Dnes je 22. 6. a my bychom se měli stěhovat 16. - 17. 7... Čili máme přibližně 4 týdny do stěhování.
Jak jsme na tom..

• První položku mám rozpracovanou už dobře půl roku.. A nejsem u konce.. Jak tak balím, znova všechno znovu přebírám, zvažuji, jestli to brát nebo ne... Takže ta nebude hotová asi až přímo do dne D.

• Úkol sepsat inventář domácnosti se mi zdá jako prakticky nemožný.. Myslela jsem, že se k tomu ještě dokopu, ale vzhledem k tomu, že tu mám tak 12 beden a 5 pytlů zabalených věcí, je to čím dál méně pravděpodobné. Protože kdo by se chtěl hrabat v už zabalených věcech dřív, než se přestěhuje? 

• Prodej, daruj atd... no pracuju na tom taky, proto je tam tečka... Ale lidi to nechtěj.. Věřili byste? Například na aukru nabízíme za hubičku staré promítací plátno ukázka tady.   Zrovna dneska jsem se rozhodla, že s oblečením na to peču a je zabalené a připravené do kontejneru. Udělám snad dobrý skutek. :) 

• V bodě o balení jsem na sebe celkem pyšná.. Jak jsem psala, sbaleno už máme celkem dost věcí, většinu knih, mimosezónní oblečení, nějaké ložní a další prádlo, apod. 

Na hodnotné věci jsem ještě nenarazila.. :) Tak snad je poznám a dám je stranou, až je potkám. :)
V bytě jde zatím všechno jakžtakž dobře. Sem tam trošku zakopneme, ale to se stává. Myslím, že zakopáváme podprůměrně.. :)
Malá ochutnávka..

Takhle nějak to vypadalo v naší budoucí kuchyni před začátkem rekonstrukce (není to úplně původní stav, je to z doby, kdy byl celý dům už naruby.. )

A takhle vypadá naše budoucí kuchyň v těchto dnech.. :)

 Je to velmi vzrušující. Každý den je tam něco nového. Chystám samozřejmě video z celého průběhu... :)
Myslím, že jsme všichni velmi rádi posunuli termín o kousek dál. Borek musí o svátcích pracovat, takže by mi nemohl pomoct se stěhováním. Truhlář jede na dovolenou, elektrikáři střídají taky dovolené, naši kluci už toho mají taky plné cvičky a já ráda pobudu ještě chvíli u sebe doma... Užiju si společnost koček, které se stěhovat nebudou...

Přeju Vám krásné léto, spoustu jahod a třešní a malin a rybízu a angreštu a cuket a fazolí a koupaček.
Ahoj a držte nám palce. :)
B&W

Prohlídka zahradou

Občas si říkám, že jsme naší zahradou posedlí.  Jako třeba teď. Píšu blog – na zahradě – a neustále odbíhám, abych vyfotila tohle a tamhleto.  Je pravda, že otevřeně přiznáváme, že naše zahrada je takový malý zázrak uprostřed města. co mi už jako zázrak nepřipadá je, že nám péče o ni zabírá veškerý zbývající čas. No Borka to hodně baví, to je výhoda. :) Dokud teda nepropukne moje cestovatelská touha. :) Jeho maminku o víkendu taky nenajdete jinde než v některém záhonu s motyčkou v ruce. A díky nim to tady vypadá takhle...

Ti, kdož chodí kolem, tenhle obrázek jistě dobře znají. :) Jsou to 30 let staré tulipány. A zdobí nám jarní dům ve směru z ulice.

Je to legrace, cibulky tadytěch tulipánů Borek kdysi vzal na korbě kamionu (schváleno řidičem) v Praze u nich na dvoře. Naivní dítě - myslel si, že to je cibule k jídlu. :) Rozhodili je tehdy do záhonu před domem a od té doby každý rok takhle krásně vykvetou. Onehdá naštval jednu paní, která šla kolem a ptala se, jaká kouzla s kytkama dělá, že jsou takhle krásné. No a Borek samozřejmě netuší, neboť se stará pouze o to, co se dá zbaštit. :) Tak pověděl, že nic. Že už 30 let vůbec nic. Paní odpověděla, že ji teda dost naštval :) a šla domů.
Tak Borku, tulipánům se ulamují hlavičky, potom co odkvetou, protože jinak by sílu dávaly do semínek a ne zpátky do cibulky. A pak se nechají uschnout  - a když už jsou opravdu uschlí a hodně hyzdí záhon, tak se vytahají - bez cibulek. No ... moc toho není, co pro ně děláme, ale přeci jen něco jo. :) (Snad jsem si instrukce zapamatovala správně.)

Chcete šalvěj, šnytlik, jarní cibulku, saturejku? Přijďte, nabalím Vám. :) 

Jak tak odbíhám, tady jeden aktuální záběr. Máme letos velmi povedenou úrodu bylinek... Šalvěj teda už kvete, ale voní pořád krásně i po odkvětu. Podporujeme výměnný obchod, rádi s Vámi bylinky vyměnímě za jiné dobroty :)

Nejpilnější pracanti na zahradě... Už od třešní jedou jako zběsilé. Soused včelař musí mít radost. :)

Vzhledem k naší posedlosti, fotíme zahradu celý rok. Z jara je nutkání nejsilnější. Člověk je po zimě dost vyprahlej. Pak se ozvou sněženky, ani se nenadějeme a kvete celá zahrada. Taky že jsem bombardovala fejsbůk, co to dalo. :) Pro Vás tedy už jen výběr.

Tuhle koláž asi znáte... Na jaře to všechno rozkvetlo a já se neudržela.. :) 

V koláži můžete vidět - višeň, sedmikrásku, jabloň, rybíz a Máju na třešni.











Jak zahrada vypadá celkově už asi víte. Ale pro celistvost (velmi kvalitního) článku musím vložit aspoň jeden celkový pohled... :)

Vidíte něco? :)

 

 

 To bude od nás asi všechno. Děkuji Vám za pozornost při prohlídce. Gaspoda už to zabalil, tak já jdu třeba vytahat ty staré tulipány. Paní Andělová o víkendu už určitě přijede, tak ať nemá šok hned, jak vkročí do branky. Stačí to, co vyvádíme uvnitř domu...
Mimochodem. Zajímá Vás jak je na tom náš byt? :)


                      Mějte se hezky a držte nám palce.
                                         B&W

Borek se přemohl a napsal Vám taky

Ahoj,
Weronika píše, že se ode mě příspěvku nedočkáte. Tak překvapím a něco Vám napíšu o našich dalších dodavatelích či řemeslnících.
Nejprve na vysvětlenou. Na jižní straně domu (směrem k náměstí Českého ráje) jsou situovány dvě terásky a veranda. Základy těchto terásek a verandy byly vyplněny zeminou a tak docházelo k pronikání vlhkosti do zdiva domu až do obytných prostor. Proto byly terásky i veranda kompletně strženy a postaveny znovu. Při demolici bylo odstraněno původní zábradlí, které bylo ve velmi špatném stavu.

stavba nové verandy a teras - celý průběh můžete vidět v našem videu tady

 Ve středu 25.5.2016 dokončil nové zábradlí na teráskách kovář Jaroslav Mojsl z Daliměřic. Na tuto zakázku jse poptávali více firem, ale pan Mojsl jako jediný osobně přišel,
na základě našich požadavků zpracoval grafický návrh a velmi pečlivě nakonec realizoval nové zábradlí. Zkrátka čistá a precizní práce, můžeme doporučit.












 
Nemohu zde vyjmenovat všechny řemeslníky a dodavatele, kteří se na rekonstrukci podíleli, protože do této chvíle jich je kolem šedesáti. Tak za všechny alespoň několik:
- Kominictví Doležal z Jablonce - rekostrukce komínů (ten v dílně nás ještě čeká) - velmi vstřícné jednání
- Müller elektronic z Daliměřic - TV antény - velmi dobrá zkušenost, skvělé jednání
- Hoffman - hromosvody - velmi dobrá zkušenost
- Kolombo sklenářství z Daliměřic - velmi příjemné jednání, precizní práce
- TGK - speciální barevná a pískovaná skla (repliky původních skel) ze Skalice u České lípy - sice delší dodací lhůty, ale precizní práce 
Pozn. Weroniky: Jsem stejně překvapená jako Vy. :) Vlastně asi víc.

Mějte se krásně a držte nám palce. :)
B&W

Otevřeli jsme dvůr

Vezmu to trošku oklikou.. :) od 6. třídy do čtvrťáku na střední jsem skoro denně chodila kolem tohohle domu... Na mou obranu musím dodat, že vypadal kapku jinak než dneska.. :) Ilustračně

No a měla jsem ten dům za malou starou chaloupku. Na střední jsem zase začala chodit do vinárny k panu Vybíralovi. Je tam skvělá atmosféra, muzika a vrchní si umí popovídat i o hlubších myšlenkách než jen o kvalitě vína, žen a zpěvu. :) Jaká náhoda, kromě hudby, vína a zábavy jsem tam našla i Borka. :) O tom jak jsme se poznali snad někdy jindy. Když mě poprvé vzal do domu a do zahrady, uvědomila jsem si, jak slepá jsem celá ta léta byla... 

Čas si klidně letěl a my se spolu začali bavit o dalším fungování domu, o tom, jak docílit toho, aby nás za živa nesežral svojí velikostí. Já moc toužím potom trávit čas smysluplnou činností. Hledám tedy způsoby, jak pracovat pro nás, jak trávit čas tady a zároveň neumřít hlady. Kdo chodíte kolem nebo nás sledujete už delší dobu, víte, že mám před domem stánek.. To je jedna z cest, kterou jsem vybrala. 

A už se konečně dostávám k Otevřenému dvoru. Pozvala jsem pár tvořivců, aby se ke mně na dvoře připojili. Kolem našeho domu chodí už měsíce lidi s hlavou otočenou k nám, pozorují, co se tu děje, ptají se a často i chválí. Přišlo nám, jako milý nápad pozvat Vás dál, ukázat Vám dům i zevnitř a rozšířit povědomí o vznikajícím penzionu. Tak jsme to propojili.
O lidech, kteří se mnou byli na dvoře napíšu asi samostatný příspěvek, tenhle už by byl moc dlouhý..

Víkend proběhl krásně. V sobotu jsme skoro nebyli vidět, tak nepřišlo moc lidí, ale na dvoře panovala veselá nálada. Přesto mi to bylo líto, protože nejvíc se prodávaly nápoje a moji kolegové toho moc neprodali. 

 V neděli jsme zůstaly jen dvě. Ale nálada byla pořád skvělá. :) Možná i lepší, protože jsme vylepšili propagaci. Před dům jsme zaparkovali naše malé auto, aby se tam už nevešla veliká dodávka a byli jsme vidět ze vstupu do parku, kde probíhaly řemeslnné trhy. A náš kamarád nám vyrobil naprosto úžasný poutač, který jsme potom přivázali na bránu. A světe div se, začali chodit lidi. :) Dokonce si o nás navzájem začali říkat. Třeba přišla slečna přímo z trhů a povídala:"Vy tu prý máte skvělou malinovku." Jiná zase přišla, že slyšela o výborném dortíku.. To mi udělalo velikou radost.

 Do příště musíme spoustu věcí promyslet, zlepšít propagaci. Měli jsme pár nápadů už na místě. Tak uvidíme. Rozhodně nebudeme čekat na další řemeslnné trhy. :) Co byste řekli bazaru u nás na dvoře? Jak se stěhujeme, potřebujeme se zbavit spousty věcí a většina z nich ještě nemusí skončit v odpadcích.
Byl to krásný a náročný víkend. Gaspoda mi to dnes dával najevo celý den. :) Doufám, že příště to bude aspoň stejně dobré. :)

Mějte se hezky a držte nám palce.
B&W

Ps: nová stránka na blogu věnována místním drobným živnostníkům, kteří to podle nás dělají dobře zde.